Škola dôstojnického dorastu

 

 

Kremnické nokturno

Josef Semerák

 

Ach, kde jsou časy mého mládí,

vzpomínky mě stále svádí,

na dopisy drahé mámy,

ještě jsem zde, kluci, s vámi.

Myšlenky se tříští časem,

s léty odloučení, jejich kvasem,

láskou, něhou, temnými žáry,

laskavostí i mračen cáry.

Ach, kde jsou všichni kamarádi,

po nebesích s mraky pádí,

popíjejí nektar blaženosti,

užívají boží nevinnosti,

lehký úsměv v jejich tváři,

jako slunce žhne a září.

Ach, Kremnice zbožňovaná,

ve snech stokrát proklínaná,

kořím se před tebou, slza skane,

jak když větřík ze Štósu vane,

na mé stříbrem rozdýmané šediny.

Obraze můj v bytí jediný…

Znovu uchvátí mě krásou svojí,

jako ryzí pohár pod obojí,

jako vzdech sličné paní,

ve večerním čepobití, v kapce ranní.

Naslouchám tlukotu města,

čeká na mě dlouhá cesta,

do lesů a do strání,

vzpomínky mě pohání,

prožít znovu, co jsem prožil,

srdce bije, sílu vlévá do žil.

Čech a Slovák jedné mámy,

pyšná, že je s námi, 

s radostí na nás patří.

Nadosmrti, rodní bratři!

 

K 60. výročí maturity v ŠDD Kremnica

Janov n. N. 22.5.2016

 

 

                                              

Přátelství je naše víra.

naděje pro život náš,

v srdcích bije mužná síla,

kouzlo štěstí triumf váš.

(Z Ódy na radost Ludwiga van Beethovena na slova js)

 

Tato Óda na radost se pro nás, ešdédáky, stala hymnusem, písni písní, kterou zpíváme na každém setkání, neboť se stala také Ódou o našem přátelství, které trvá více než šedesát let. Navíc utvrzuje přátelství Čechů, Moravanů a Slováků, které bylo sice politicky přetrženo rozdělením a hranicemi, ale nemělo žádný vliv na naše trvalé, opravdové a roky překonávající přátelství. Neboť přátelství, které by mohlo skončit, nebylo nikdy pravým přátelstvím.

 

Vzpomínky, které nikdy nestárnou

aneb

Šedesát let po maturitě

 

Škola důstojnického dorostu vznikla v Kremnici v roce 1953, kdy do ní nastoupili žáci, určení v perspektivě letectva ČSLA a v roce 1954 byli do těchto kasáren přemístěni protiletadlovci z Olomouce. Po maturitě v roce 1956 a 1957 byla kasárna zrušena, budovy a celý objekt byl využit jako Psychiatrická léčebna, která je tam dodnes.

Setkání se uskutečnilo ve dnech 17. – 19. června 2016 v překrásném horském prostředí Rekreačního střediska Toliar, v němž se nás sešlo na sedm desítek (včetně doprovodů) z celé republiky od Mariánských Lázní až po Košice. Pravda, mládí prožité ve Zlaté Kremnici, neodvratně odvál čas, zůstaly jen vzpomínky na roky „ešdédácké“, ale i na kamarády, kteří, žel, už nejsou mezi námi.

Upřímné a bouřlivé přivítání patřilo našim profesorům manželům Mgr. Miroslavě a Mgr. Jiřímu Kantovým, kteří za námi přijeli až z Písku a profesoru Dmitriji Utěšenému žijícímu v Kremnici. Díky jejich paměti si mnohé z nás ještě pamatovali a tak vzpomínky znovu ožívaly. Kantovi navíc sledují naše webové stránky a tak vlastně stále žiji s námi. Díky Vám, naši drazí učitelé.

Krásný večer prvního dne jsme prožili v kolibě u krbu se zpěvem a harmonikou. Dlouho do noci zněly ztichlým pohořím české, moravské, slovenské i ruské písně v doprovodu harmoniky Michala Karase. Tuto poetiku doplňovalo vyprávění, vzpomínání a rozhovory s přáteli. Náladu zvyšovalo výborné víno z Velkého Krtíše, které dovezl spolužák Michal Czuday. Díky Míšo! Bylo výborné.

V sobotu dopoledne jsme již tradičně přijali pozvání kremnického primátora na radnici. V historických sklepních prostorách vyzdobených starými vápencovými sochami, v nichž jsme dýchali městskou minulost, nás přivítaly zaměstnankyně úřadu hezkými slovenskými písněmi, paní matrikářka Valéria Buličková a pan primátor Ing. Mgr. Alexander Ferenčík uvítacími proslovy. Zazněly verše Kremnického nokturna a námi zazpívaná Óda na radost v houslovém doprovodu spolužáka a báječného kamaráda gen. v.v. Zdeňka Štorka. Sklenkou šampaňského jsme pak utvrdili lásku k městu, kde jsme žili a studovali. Bylo dost času prohlédnout si znovu město, které zkrásnělo a stává se nejen pro Slováky místem častých návštěv k odpočinku a rekreaci. Kremnica je důlní město ležící v Banskobystrickém kraji v prostředí Kremnických vrchů. Historické jádro města spolu s městským hradem vytváří mezi typy středověkých jader měst skutečně unikátní soubor svérázně řešeného gotického urbanismu. Patří mezi středověká města stojící v době své slávy v centru pozornosti panovníků, jejichž bodem zájmu byly zejména bohaté zlaté doly. Dodnes nás láká rozmanitá historie, zachované památky a krásná příroda s dobrými podmínkami pro sport a turistiku.

Leč čas nezastavíš, ještě jeden hezký večer a loučení. Slavnostní večeří, přípitkem a chlapskými podání rukou či obětím jsme utvrzovali naše přátelství. Překvapením večera bylo vystoupení vynikajícího folklorního umělce Palka Majerika a jeho banskobystrické folklorní skupiny s Janko Kulfasem a dalšími. Ozdobou byla žena s krásným sytým altem Veronika Bognárová, s lidovými písničkami známými i neznámými, ale překrásnými, které zněly dlouho do noci překrásnou přírodou snad až ke kremnickému hradu.

Poděkování organizátorům setkání sice zaznělo přímo na Toliari, ale cítím povinnost říci je ještě jednou. Patří zejména spolužákovi a kamarádovi Jánovi Repovi a Michalovi Czudayovi. Díky, díky, přátelé, věřím, spolu se všemi, že to nebylo naše poslední setkání v Kremnici. Třeba za dva roky, kdy nám odbije už osmdesátka. Už teď se na ně těším.

Josef Semerák

(reportáž pro "Národní osvobození")

Kremnická atmosféra:                                                                                                                                          

 

      
                                                                                                                                                                                                                           

 

 

SETKÁNÍ  ŠDDáků  v LIPNICI nad SÁZAVOU.

Ve dnech 18. a 19. května 2016 se uskutečnilo již tradiční setkání kamarádů, absolventů Školy důstojnického dorostu v Kremnici, Slovensko, ročníku 1953 až 1956, roty R a I. Já, pisatel této zprávy, jsem jako jediný reprezentoval nižší ročník 1954 až 1957 a rotu M.

Setkání bylo vzpomínkou na 60. výročí ukončení školy maturitou a zahájení studia ve vojenských učilištích, s perspektivou stát se důstojníkem, vojákem z povolání.

Setkání se zúčastnili: Josef Semerák, Míša Gondek, Zdeněk Štorek, Ríša Hašek (čestný člen v našich řadách a vnuk spisovatele Jaroslava Haška), Honza Osladil, Vláďa Jandl s manželkou Helenou Jandlovou, Alena Hosnedlová, Vojta Piffl, Vojta Vala, Olda Florus, Standa Mundl, Karel Duchan a Jarda Válka. Celkem nás bylo 14 přítomných.

Omluvili se: František Wenke, Štefan Fule a Milan Katolický. Pozdravy na setkání poslali písemně František Wenke, Milan Illnar a Milan Katolický.

Zvláštní poděkování nás všech patří organizátorům - Honzovi Osladilovi, Pepovi Semerákovi a obzvláště dík našemu hostiteli, neúnavnému průvodci po Lipnici a okolí, duši celé milé události, Richardu Haškovi, jak už bylo napsáno, vnukovi spisovatele Jaroslava Haška.

Po celé dva dny jsme byli hosty v restauraci a penzionu „U České koruny“, kde vládne rodinný tým paní Haškové, manželky Richarda Haška, jejich syn Martin Hašek, pravnuk Jaroslava Haška, excelentní kuchař v restauraci a ceremoniář při otevírání lahví šampaňského jediným seknutím nádherně zdobenou ceremoniální šavlí...

Atmosféra našeho setkání byla po všech stránkách velmi přátelská, radostná a zábavná. Vše začalo obědem ve středu 18.5. v 13.15 a pokračovalo po obědě návštěvou místního Haškova muzea, s velmi zajímavým výkladem Richarda Haška. V odpoledním programu jsme pokračovali pochodem k druhému Haškovu pomníku (bronzovému), kde jsme se dověděli, opět z úst Ríši Haška, celou tragikomickou historii pomníku, až do jeho konečného umístění v Lipnici nad Sázavou. Bylo vyvinuto mnoho úsilí, organizační a dobrovolné práce, aby pomník našel nakonec svoje důstojné místo. Od pomníku je to už jen pár kroků na místní starý hřbitov ke hrobu spisovatele Haška. Jaroslav Hašek má z místa svého věčného odpočinku nádherný výhled na hrad Lipnici a tak přes údolí na sebe vzájemně symbolicky hledí dva velikáni – středověký hrad a veliká osobnost spisovatele.

Po krátkém odpočinku na pokojích penzionu jsme se sešli u slavnostní večeře. Prostřeno bylo „jako na zámku“ a tak jsme se pološeptem ptali jeden druhého, který příbor je správně „na co“, abychom neporušili společenský protokol. Příležitostí k oslavě bylo hned několik. 60. výročí maturity, narozeniny našeho barda Josefa Semeráka (78), vzpomínka na naše žijící a také již odešlé kamarády, zejména na našeho neúnavného organizátora schůzek a spolkového dění Václava Hosnedla.

Večeře byla opravdu slavnostní, podávané menu i s přílohami na nejvyšší kulinářské úrovni, nemělo to chybu, jak se v Čechách říká.... Následovaly přípitky a proslovy. Zlatým hřebem večera bylo sborové zazpívání naší nové hymny, kdy na slova Pepy Semeráka a na hudbu Bethovenovy Ódy na radost, jsme ve stoje pěli, s textem před sebou na papíře, toto hudební dílo. Byla slavnostně přečtena zdravice k narozeninám Pepy Semeráda – cituji –

„Milý Josefe, děkujeme Ti, že jsi, a že jsi se zapsal mezi kamarády, kteří, i vzhledem k Tvé literární činnosti, si Tě budou vážit a vždy v dobrém na Tebe vzpomínat. A k těm mnoha rokům budoucím Ti přejeme, abys žil spokojeně, radostně a pohádkově...“. Konec citace.

Josífek napsal jako svoje poslední dílo knížečku Pohádky z Jizerských hor a proto mu přejeme, aby žil nadále i pohádkově.

Slavnostní večer pokračoval volnou zábavou a tím se dostáváme k velmi důležité součásti celého večera a tou byla hudba a zpěv. Naši neúnavní hudebníci Zdeněk Štorek (housle) a Olda Florus (harmonika) to opravdu roztočili a strhli doslova celou hospodu ke spontánnímu zpěvu. Patří jim za to veliký dík. Na kutě jsme šli až po půlnoci.

Následující den 19. květen byl už jednoduchý program. Snídaně, prohlídka hradu Lipnice, oběd a odjezdy domů. Na cestu jsme dostali několik organizačních pokynů. Je před námi sraz všech ročníků a rot ve městě naší Alma Mater, Kremnici, v červnu 2016. Velká část naší pražské skupiny ŠDD se zůčastní, včetně naší muzikantské složky. Budou pokračovat pravidelné schůzky v Domě armády Praha (DAP) a následující schůzka, po letní přestávce, se uskuteční druhou středu v kalendářním měsíci, konkrétně 14.9.2016 v 12.00hod. Účast dobrovolně povinná...

Milí kamarádi, zadařilo se nám. Děkujeme upřímně celému osazenstvu restaurace a penzionu „U České koruny“ v Lipnici nad Sázavou za nezapomenutelný zážitek srazu Lipnice 2016.

Na Lipnici 2017, kamarádi, na Lipnici 2017 !

Zapsal: Vojta Vala.

 



   
 


  © 2004 Pavol Knúrovský, e-mail: knurovsky.p (zavinac)netkosice.sk