Škola dôstojnického dorastu

    

     

          language : englisch


Zážitky jednotlivých ešdédáků.

/opsáno z almanachu  KREMNIČTÍ ORLI, který v r.2003 sestavilo pár  nadšenců  ešdédáků/.

Součástí jedné z již tří uskutečněných anket, která byla v tomto případě kryta formou přihlášky do klubu bývalých ešdédáků byla sondáž v silných zážitcích jednotlivců z kremnické éry. Účelem bylo získat nějaký materiál pro almanach. Ač někteří slibovali samostatné zpracovaní svých vzpomínek ( viz např. Jirka Fréhar — založení biologického kroužku) neučinili tak ,a pouze lakonicky uvedli svou vzpomínku nebo zážitek v rámci ankety. To se stalo výchozí pro zpracovaní následujícího souhrnu.  Hodně se vyskytují vzpomínky na výroky našich tehdejších ,,představených", které si často opakujeme na našich srazech a které se tak staly pro nás legendárními. Zde jsou :

Poznámka korektorů almanachu:

neznaje už, zejména vlivem samoopravujících se počitačů, spisovně ani slovenštinu, ani češtinu, jsou výroky uváděny výhradně autenticky(hovorově), ve formulacích, jak utkvěly v paměti jednotlivých ešdédáků.

Tato víceméně ,,omluva" má platnost pro celý rozsah almanachu. Diky.

matikař Grega

... .aký z vás može byť budúci dvostojnik, keď  neviete držat špongiu v ruke

vzpominá Honza Libal.

politruk Bulko

.....žiak prosinec, ktorý nám priniesol množstvo nevyhovujúcich známok

vzpomíná  Janko Repa

matikář Nachtman

...... vy ste taký lenivý, ako ta sviňa za ohradou

vzpomíná  Láďa Schrenk                                                                                                                                    .

poručík Messner

Vleti na izbu , už má byt' rozcvička, křicí .......“ ranni ptáče", zbytek v rozčilení nedokončí a

zařve ,,čóveče". vzpominá Jožka Simon

staršina Lipka

... ..ktorý kokot zakúril na umyvárke, ked' rúry  sú tarn  néni

.....Kocman,Lněnička, kopnem vas do riti, až mi špicu obserete

vzpominá Lada Kocman

opět politruk Bulko - velí ...... priamy směr- okolo budovy

vzpomind Honza Libal

Silným zážitkem pro mnohé bylo udělení první ,,basy". K takovému zážitku se vehementně hlásí Mirek Čáp, Jarda Dobeš, který dostal hned dva dny, Jirka Jirouš, ale ten uvádi v závorce Rosťu Petroviče, takže není zřejmé zda vyfasoval basu sám a  nebo na něj silně působilo, když basu dostal žiak Petrovič. Na potrestání vzpomínají, i když se tentokrát nejednalo o basu, např. Vlád'a Koutný, kterému byla krácena o týden dovolená se zdůvodněním, že se jedná o náhradu za ztrátu polní lopatky vz. 48. Stalo se tak z nařízení mjr. Gatnárka. Milan Rain to v rámci trestání dotáhl dokonce až na degradaci z hodnosti svobodníka..

Vzpomínané zážitky jsou skutečně různorodé, např. sportovní, jako je jízda na kole (Vlád'a Holý), získavání prvních zkušeností v jizdě na lyžích (Michal Chrenko, Vašek Reich) k takovým, které se vážou k celostátním akcím jako byl nácvik na tehdy každoroční májovou vojenskou přehlídku v Praze (Emil Jurkovič), nebo  nácvik na spartakiádu 1955 a s tím spojené ,,povinné" opalování (Ludva Nagy). Jsou prožitky společné ale i osobní.

Autenticky:

Téměř celá četa mě byla vyprovodit na nádraží (se slzami v očích), když jsem v 2. ročníku dostal žloutenku a odjížděl do civilu (asi byli rádi- bejci jedni- že už mě neuvidi).- Jarda Kořínek.

Když  mi MUDr. kpt. Profous koukal na penis a do rekta a když  mi tentýž  řezal pravou nohu.- Ludvik Nagy

Při službě v kuchyni, po vytření podlahy „handrou" jsem ji vyždímal v hrnci s polívkou.- JirkaRáž.

Kočišové skoky do sněhu z l.poschodia a jeho výraz, ked' po roztopení snehu zistil, ze sú tarn kolky- František Rehak

Kdyz při vyřazení visel Pubiš z okna WC a z hlavy mu tekla (nečitelné) smes. A nebo taky na požírání čerstvého chleba při jeho dovozu.- Ludvik Nagy

Nejčastěji, ve spojení s Kremnicí, se mi vybavuje vůně mateřídoušky a dalších bylin na stráních, po kterých nás honili- Tonda Seidl

Zájezdy s operetou Nebe na zemi. V autobusu mohl být jeden stále někde přisátý.. Detaily ponechám  raději vzpomínkám, abych nevyvolal pustou  závist- Lád'a Hubáček

Že jsme to bez větších pruserů přežili-  Franta Lečík

Obecně se vzpomíná na ,revoltu", označovanou některými za vzpouru, smutně na návraty z dovolených, vesele na vyřazení a na závěr také na to, a to není vzpomínka, ale přesto zážitek.

..... že se ta parta ještě drží. At' nám to vydrži! Za všechny- Tonda Seidl.

      Pepa Snížek :

Figury a figurky

    

      Například podporučík, později poručík   Bulko Štefan, politruk — rychlo-                       kvaška   se svými proslulými výroky. Každý z nich se vázal k nějaké příhodě,                      která sama o sobě, díky jeho působení, měla groteskní zabarvení. Tak třeba                 vzpomínám  na   školní  rozhlas a Bulkovy nezapomenutelné politické informace,                 které začínaly přečtením Rudého práva, včetně názvu a jmen redaktorů. K těmto        politicky hodnotným a hlavně časově náročným informacím přidával vždy na                závěr několik úderných hesel, jako „ ....vojaku, maš vyčisteny samopal, ak  nie,                                vyčisti si ho, lebo nepriatel na to čaká" ( a my jsme přitom měli pušky z první               světové války), nebo ,,....sudruhovia, dnes dopoledni sa bude prevadzat sportove      odpoludne, preto všeci na ihrisko !". Pamatuji si to tak dobře protože coby          radioamatér spolu se žákem Bezděkem jsme měli na starost rozhlasovou kabinu                   a vysílaní z ní. Por. Bulko pravidelně vstupoval do kabiny s novinami v pod-                          paží a důležitě oznámil .......dajte tam vol'aku dychovku, budem mať informaciu".         Později jsme př išli na to, ze není nutno zapínat mikrofon v kabině, kde Bulko s ver-                 vou četl Rudé právo. Všichni byli spokojeni. Pouze do té doby, než Bulko, vychá-                 zející z budovy   štábu po uspěšně provedené politické informaci, se potkal                           s kolegou por. Miklovičem a zeptal se ho jak se mu líbila pravě odvysílaná infor-                mace. Ten ovšem  tvrdil, že celou dobu slyšel pouze hudbu. Závěr byl u mjr. Pavka,     tehdejšího politruka školy, s tím, že Bulko si musel nechat cenzurovat sve politické        informace a my s Bezděkem, kromě nějakých zaražených vycházek, jsme museli                            k  Pávkovi zavést odposlech. Jeho další charakteristické výroky jako ......viete, žiaci                   ma neposluchaju, keď  išli, raz buchli ,raz šuchli a keď som im  povedal, aby něbu-             chali, dva razy šuchli a něbuchali", vyvolávaji vzpomínku na událost, kdy všichni           důstojníci měli nějakou břišní příhodu a pouze Bulka to nepostihlo a musel velet,                                           což mu na jedné straně činilo velké potěšení, ale na straně druhé i nedozírné            problémy. Faktem je, že své nedostatky kompenzoval značnou horlivostí a odda ností strane. Když při prověrce na dotaz komisaře, jake síly by bylo třeba použit  k dobytí  Kremnického štítu, v okamžiku, kdy všichni ostamí důstojníci  mlčky  hleděli do země, Bulko neohroženě vystoupil a prohlásil „... vybral bysom    štyroch komunistov a jedenacti svezákov a po kratkej politickej informacii   bysme tento kopec obchvatom dobyli". To byl Bulko.

Jen tak pro doplnení, po řadě let jsem jej potkal v Košicích                                                                                    při přeškolení    na MIG 19, kde  tehdy už jako nadporučik / bylo to okolo roku 1966) mi sdělil, že ho ta politika nebaví a půjde  raději dělat dispečera, takže je nyní zde  na školení. Ptám se, kam že půjde dělat toho dispečera, říkal že do Přerova.. Byl jsem rád, ze létám v Mošnově, ale ne moc, protože Přerov jsme měli jako náhradní letiště.

Další nezapomenutelnou postavou byl velitel gardové čety poručík Pech.. Jeho snahou bylo dostat se na Vysokou zemědělskou. Protože musel mít  nějakou praxi,vedl přirodovědecký kroužek. Do kroužku přispívali žáci drobnými zvířaty. Někdy i za opušták, jako např. Zdeněk Svačina. Přivezl z domova fretku, což mělo i svou stinnou stránku - půl budovy páchlo. Jiný chytil užovku, kterou později někdo pověsil z okna. Přesto být členem kroužku znamenalo mít určitá privilegia. Přes některé svérázné výchovné metody, jako stovky dnů zaražených vycházek, které se mu podařilo udělit během jednoho dne, měl pocit zodpovednosti za svěřenou četu.

V této souvislosti si vzpomínám na jednu příhodu z častých nočních vycházek „ s plnou polní" na Kremnický štít. Pochodovali jsme v noci po pěšině směrem na vrchol, když Krumpára napadlo,že by bylo vhodnejší se vrátit. Upadl a předstíral vymknutý kotník. A tu se por. Pech ukázal jako správný velitel a táta ,,gardy". Rozdělil Krumpárovu výstroj mezi nás ostatní, jeho samého vzal na záda a jako malá odloučená skupina jsme se vraceli do   kasáren. Jeden dobrák, pravděpodobně to byl Votýpka, aby nebyl po návratu průšvih, vzal polní lopatku a mlátil Krumpára do toho ,,vymknutého" kotníku. Ten samozřejmě řval. Pech jej uklidňoval ,,Krumpár, buďte chlap, musíte to vydržet, vždyt' v boji by to bylo daleko horší, to byste mohl přijít třeba o celou nohu". Po návratu jej dopravili na ošetřovnu, kde v té době byl nejvyšším felčarem zvěrolékař, jehož jméno si již nepamatuji, ten videl opuchlou a zčervenalou nohu, prohlásil ji za zlomenou a odeslal Krumpára do nemocnice nohu zasádrovat. Po návratu z nemocnice měl Krumpár pouze octanový obklad s tím, že noze nic není. Pamatuji si to proto, že při rozdělování výstroje jsem dostal tři pušky. Při své nevelké výšce a váze spolu s plnou polní, potmě a na stráni plné výkopů od předchozího dobývaní Kremničáku to bylo dílo. Ve snaze, co nejvíce si zkrátit cestu, odbočil jsem z vyšlapané stezky, která prokazatelně vedla ke kasarnám a byla i v noci jakž takž znatelná a po kratké chvíli skončil v jednom z obzvlášt' záludném zákopu. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého., nebýt malého detailu. Při pádu se mi jedna z pušek, přehozených křížem přes prsa, zaklesla za silnější větev nad zákopem a já na ni zůstal viset, aniž bych věděl, jak hluboko mám pod nohama. Volat o pomoc jsem nechtěl, legrace už bylo dost. Postupně jsem se svlékal ze všeho co jsem měl na sobě, až se mi podařilo spadnout do zákopu. Nebyl až tak moc hluboký, ale nedomyslel jsem, že než najdu potmě všechny odhozené věci, uplyne nějaká doba. Uplynula. Když jsem se blížil ke kasárnám, potkal jsem našeho gardového velitele spolu s několika odvážlivci, kteři mě šli naproti. Po milém shledání, které mimo jiné obsahovalo i dvakrát třicet dní zaražených vycházek, jsme se radostně vraceli domů, kde všichni ostatní, kteři absolvovali celou vycházku přes Kremničák  už   dávno spali.     Na osobnost politruka Bulky vzpomínají další ešdédáci, jednak v rámci vlastních příspěvků do almanachu, uvedených v ostatních kapitolách, a jednak v rámci popisu silných zážitků uváděných v přihlášce do klubu bývalých ešdédáků (KLUBEŠ). V tomto rámci např. Jarda Foršt uvadí lakonicky „ Bulko - šéf pilot", Milan Hašler vzpomíná, jak ho, tehdy už poručík Bulko, hodlal sestřelit z plotu ( blbě mířil) při pozdním návratu z vycházky. Bylo to v souvislosti s mad'arskými událostmi v r. 1956. Takže Bulkova hvězda zřejme jen tak nezapadne.

         Pepa Snížek.

         návrat

 

 

 

 

 


  © 2004 Pavol Knúrovský, e-mail: knurovsky.p (zavinac)netkosice.sk