Škola dôstojnického dorastu

  

Milanův humor (píše kamarád ze Slovácka)

 

Od: Ing. Milan Katolický m.katolicky@tiscali.cz

Předmět: Přátelské setkání

 

Ahoj Honzo a všichni účastníci setkání 14.6.2017.

Já už nevím, co Vám mám říkat na svoji obhajobu neúčasti. Všichni víte, že jsem měl  před několika léty mozkovou příhodu - jsem hluchý na jedno ucho  a mám bordel v nějaké té  soustavě a tak znenadání padám. To, že jsem si polámal spoustu kostí již víte. Teď jsem se konečně cítil fit a moc jsem se těšil na setkání. V pátek jsem se rozhodl  posekat kus stráně nad naší zahrádkou - což je ve vlastnictví města a moje žena mi vyčítala, že jako místní bos nemohu ovlivnit město, nebo najmout bezdomovce, aby  posekali nálety, které stíní náš kochoz - kde stejně nic neroste.  Po přečtení článku našeho nového ministra financí jsem si říkal, že 79 let je vlastně  strašně málo na nic nedělání pro naši prosperující společnost, a tak jsem se tajně ráno vypravil to napravit. A to se mi povedlo.

 20 cm nálety jsem úspěšně zdolával  pilou  a v pohodě jsem vyměnil křovinořez za nůžky pro menší průměry. Ještě, že jsem si nevzal kosu! V pohodě jsem se zřítíl z 5-6 metrového pešunku na náš plot - ještě, že nebyl dostatečně napnutý a vymrštil mně zpět. Nic jsem si nezlomil díky používání Calcium extra, ale žena mně na těle málem nepoznávala - a zbytek nekomentuji.

Tak se těším na podzim, kdy nebudu muset  blbnout kolem  zahrádky a budu padat na ulici jen jako opilec. Kluci, moc se omlouvám a těšil jsem se na setkání, ale opravdu to nejde, tak Vás aspoň zdravím a přeji zdraví a pohodu, kterou se snažím zažívat i já a s mojí rodinou. A těším se na shledání.

Milan

 

              Milan ještě přidal v dalším e-mailu něco o seniorském žití:

 

NÁVOD JAK SI UCHOVAT MOŽNOST ÚČASTI NA SETKÁNÍCH.

 

Na internetu jsou návodů mraky, včetně obrázků a velice vtipných a poučných, což není moje parketa. Ale  dobře, co tedy dělat:

 

U nás na Slovácku je dědáček po osumdesátce staříčkem, což nás letos či příští rok všechny čeká. Tedy hurá do nové etapy životní pouti a staříčci s chutí do toho.

Krásně to popsal Pepa Fousek v jedné své písni, kterou bych rád přiložil, ale nějak se mi vymazala z počítače. Kdyby ji někdo měl zachovanou, prosím rozešlete ji jako úsměvnou terapii pro všechny. (písnička už se našla!)

Nejdůležitější je vyměnit všechny patáky ( prášky) na neduhy od hlavy k patě za slivovici, nebo aspoň za 4 decky moravského vínka denně.

Doktorům v žádném případě nenosit nějaké dary, nebo peníze - to je jen utvrzuje v tom, že je máte rádi a chcete se s nimi co nejčastěji setkávat v ordinaci.

Všechny prachy utratit za jakékoliv blbosti, koníčky, šílené nesplněné sny, jako seskoky padákem, let balónem, šnorchlování, turistiku , cyklistiku a pod. To vám dá jistotu, že se vyhnete trapné a ponižující nevyléčitelné léčbě v hospicu a skončíte rychle, jako hrdina.

Pořád se koukat na krásné baby a přestavovat si, jaké by to bylo a kde byly, když jsme byli mladí a pili kafé s bromem.

Pokud je to možné, čerpat pozitivní energii ze setkání s přáteli, práce která vás baví a je ostatními spolupracovníky vážená a uznávaná (ne sekání trávy, jak doporučil pan ministr financí), přírodou,

Zahodit televizi a rádio, protože ty jejich zprávy a představované VIP figury v politice a kultuře drásají nervy více, než cokoliv jiného. I když jsem dosud politicky činný, je jasné, že to jsou boje s větrnými mlýny, které ovládají mladí, kteří nevědí, co to byla válka, dvouletka, stavby mládeže a akce "Z". Dnes mají jiné hodnoty.

Porovnávat naši dobu s dnešní je na infarkt - nerozvádím.

K zahrádkaření se mohu vyjádřit dost kvalifikovaně: má to být radost a potěšení, ne robotárna, která stejně nikam nevede. Naše děcka a vnuci nemají potřebu ani chuť jíst jahody, jablka, okurky a další plody z naší zahrádky - oni si je koupí v Kauflandu a je jim šuma fuk, že jsou to samé krásně vypadající šmejdy.

Já osobně mám kolchoz 400 m2 v jílovité stráni se stupni. Když je mokro, jedeme dolů jako expres a láme to kosti. Když je sucho, tak do prasklin strčím klidně nohu.
Řeším to jednoduše, každý rok jeden stupeň zatravním a je po ptákách. Ještě dva roky a bude to krásná pastvina – 2 až 3 seče za rok a pohoda u grilu a udírny.

Jo, mám tam také hryzce - po 40 let jsem je hubil všemi prostředky zveřejněnými Přemkem Podlahou apod. Přikročil jsem i ke krutým metodám: výbušky, zapálené sirné knoty vháněné do nor vysavačem (vím, že chemické zbraně jsou zakázané) apod. Ostatní zahrádkáři z toho mají vždycky legraci - Milan zase dělá manévry a já jim dělám atraktivní šou s tím, že je vlastně mrakem SO2 dusím více, než hryzce.
Nicméně poslední rada zabrala: buď se staneš s hryzcem přítelem, nebo prodej zahrádku. Zatím jsem tolerantní, i když nově zasazený stromek či růže do jara nevydrží, protože kořeny padly za vlast chuti těchto potvor.

Často vzpomínám na kamarády z ŠDD a rád se s nimi setkávám. S tou účastí v Praze je to trochu složitější. Vyrazit ráno po 6-té, jet 4,5, hod. tam a 4,5 zpět vlakem s tím, že posedíme od 12-ti do 17-ti hodin - to vyžaduje opravdu při zdravotním stavu dost odvahy. Ale o nemocích víme každý své.

Takže vím, že jsem vám nic nového neporadil a tak vás všechny upřímně zdravím a těším se, že se ještě setkáme.

Milan, červen 2017                                                                                                                                                                                                      

Vážení spolužáci, kamarádi, přátelé !

V současném věku rád pro kamarády sem tam něco udělám, jsem s vámi rád a pravidelně se účastním společných setkání minimálně v okruhu pražských ešdédáků – ale v poslední době jsem byl velmi potěšen zprávou našeho spolužáka Pepy Semeráka, že pro okruh spolužáků z ŠDD na své náklady nechá upravit a tiskem vydat pár humorných povídek z našeho života v ŠDD Kremnica. Navíc na setkání pražských a spřátelených ešdédáků dne 9.5.2012 v Domě armády v Praze představil Pepa již vytištěnou knížečku „Kremnické humoresky“ s obsahem:

*      Kremnická apassionata

*      Předznamenání

*      Jak jsme ochutnávali kremnickou vojnu

*      Jak jsme milovali Olinku

*      Jak dostat kloubový reumatismus

*      Jak se (ne)stát barvoslepý

*      Jak jsme pili myší čaj

*      Jak jsme hráli hluchoněmým

*      Jak dostat Marienku

*      Jak jsme hráli mariáš

*      Jak jsme uspořádali „ruský večer“  

*      Jak jsme byli v Pekle

*      Jak jsme chovali prasata

*      Jak jsme hráli Nebe na zemi

*      Jak nás učil Jan Neruda

*      Štós

*      Foto – takoví jsme byli

*      A úplně na konec.

 

Samozřejmě, že všichni přítomní si  tuto knížečku přáli a také ji s příslušným věnovacím podpisem autora, za dohodnutý příspěvek na tiskové náklady, dostali.  Po jejím přečtení jsem se rozhodl, že o dobré dojmy z jejího obsahu se podělím s širokou veřejností ešdédáckých spolužáků.

Obsažené básničky „Kremnická apassionata“ a „Štós“ jsou poměrně v našem okruhu známé a byly již oceněny, mimo jiné i primátorkou města Kremnica, ale  humorné povídky (i když se změněnými jména a spisovatelsky umně upravenými ději) mi velmi živě připomněly řadu příběhů z našeho společného života nebo poopravily pohled na některé události. Jistě, tyto humorné povídky nejsou faktografickým vyjádřením událostí, ale každopádně odrážejí čistý, s odstupem jistě i pokorný a méně kritický pohled spolužáka, který umí i perem vyjádřit jak to vše minulé, kdysi tak intensivně prožívané, vidí dnes. Protože autorův pohled na naše minulé prožitky vidím podobně, protože jsem s ním a mnoha dalšími z vás působil v divadelním souboru, podléhal vlivu učitele Redechy, chodil do služby v kuchyni a obdivoval „Bílé myši“, rád hrál mariáš  atd. - a protože jen přečtení těchto pár povídek na 44 stránkách může v každém z nás vyvolat řadu podobných vzpomínek – doporučuji každému spolužáku: „Nech se unést vzpomínkami na tak dávná léta pomocí této knihy, pořiď si ji také – a při našich setkáních pak vyprávěj  příhody z ŠDD, na které zejména rád Ty vzpomínáš.“

Je samozřejmé, že by bylo vhodné Pepovi určitým způsobem pomoci uhradit náklady na vydání této pozoruhodné knížečky humorných vzpomínek – rovněž bude vhodné pomoci vyřešit  distribuci výtisků pro případné zájemce – ale to je organizační problém celkem snadno řešitelný. Pražští ešdédáci jsou ochotni se vším pomoci a já osobně rád vaše návrhy a požadavky dám dohromady – ta knížečka stojí za to !

Praha, květen 2012                                             S pozdravem – Vašek Hosnedl z 3.čety roty „R“

 

                                                                               přímo na Pepu :  JosefSemerak zavin email.cz

*     


  © 2004 Pavol Knúrovský, e-mail: knurovsky.p (zavinac)netkosice.sk